Indie

Lidé, zvyky, náboženství

Majoritní většina Indů, 81,9 % se hlásí k hinduismu (841 milionů obyvatel), 11,7 % (120 milionů) k islámu, 3% (31 milionů) ke křesťanství, 1,7% (18 milionů) k sikhismu, 0,8% (8 milionů) k buddhismu, 0,4% (4 miliony) k džinismu.
Indie je mnohonárodnostní stát. Nejpočetnější je indoárijská skupina (72% - Hindustánci, Bengálci, Gudžaráthové, Paňdžábci, Uríjci, Maráthové aj.), následuje drávidská (25% - Tamilové, Telugové a Kannadové, Malajámci aj.), dále jsou zde zastoupeni Mundové a horské skupiny v Himálaji.




Nejstaršími literárními památkami, ve kterých jsou zapsány vzpomínky na rané období „indických“ - árijských dějin zapsali Áriové do tzv. véd. Ty byly uchovávány převážně v ústním podání a k jejich uspořádání do sbírek došlo až na přelomu 2. a 1. tis.př.n.l. Nejstarší veršovaný epos Mahábhárata (1000-700př.n.l.). vypráví o slavném boji mezi Pánduovci a Kuruovci. Na správnost podání véd dohlíželi znalci véd zvaní bráhmáni. Ti tvořili nejvyšší složku védské společnosti – byli to znalci posvátných textů a královští poradci. Druhou společenskou složkou byli kšatrijové - bojovníci, jejichž úkolem bylo chránit pastviny pro stáda kočovných Áriů. Vaišjové byli příslušníky třetí, nejpočetnější vrstvy, kterou byli pastevci, obchodníci, řemeslníci.

Tyto tři vrstvy Árijů tvořily uzavřený komplex s pevně stanovenými úkoly a právy. Árijům sloužila ještě 4.vrstva – tzv. šúdrové, což byli příslušníci porobených domorodých kmenů neárijského původu. Těmto společenským vrstvám – varnám = barvám se už ve védské době dostalo náboženského posvěcení. Tento systém s přísným celoživotním vymezením společenského postavení každého jedince se později stal později základem rigidního kastovního systému, který je charakteristický i pro dnešní hinduismus. V mladším védském období vznikl také bráhmanismus, učení o posmrtném životě a o převtělování duší do vyššího nebo nižšího společenského postavení. Příslušníci věřili, že modlitbou a obětí lze nejen získat přízeň bohů, ale lze ji i ovládat. V 7. a 6. st. př.n.l. vznikly tzv. upanišady, které reagují na kult obřadního rituálu bráhmanismu a jsou završením védského literárního komplexu. Byla definovány také pojmy Bráhman a Átman jako duchovní principy. Staré náboženské představy Árijců s množstvím bohů tím byly zredukovány na jedinou božskou podstatu, která prolíná člověka, i celý jeho svět. Z tohoto učení vychází také hinduismus.

Hinduismus je nová podoba starého védského náboženství, které bylo zatlačováno buddhismem a džinismem. Nemá žádného zakladatele. Připouští víru ve věčnou, nestvořenou a nekonečnou božskou podstatu – Bráhman, která má 3 hlavní representace – Bráhma, Višnu, Šiva. Hinduistický pantheon dále čítá na 330 miliónů božstev, které také vycházejí z božské podstaty Bráhmana a jsou její manifestací. Hinduismus definuje také pojmy jako samsára (kolo životů, reinkarnací), dharma (spravedlivé chování), karma (příčina a následek). Reakcí na striktní brahmánský hinduismus byl buddhismus a džinismus (jainismus.)

Zakladatelem buddhismu je podle tradice Sidhárta Gautama Buddha (563-483 př.n.l.). Gautama, který dosáhl „velkého osvícení“ v hluboké meditaci pod „stromem probuzení“ učil, že utrpení a jeho příčina - touha - jsou kořeny všech lidských problémů. Tohoto utrpení se lze zbavit pouze následováním tzv. „střední cesty“ mezi dvěma extrémy - životem smyslových požitků a cestou slepé sebetrýzně. Jádrem Budhova učení jsou „čtyři vznešené pravdy“ (vznešená pravda o utrpení, v.p. o původu utrpení, v.p. o zániku utrpení, v.p. o cestě k zániku utrpení) a „vznešená osmidílná stezka“ (správný názor, rozhodování, řeč, skutek, život, úsilí, koncentrace, meditace a osvícení).

Budhovým současníkem byl asketa Vardhamána (540-486př.n.l.), který působil na SV Indie a byl svými stoupenci přezdívaný Mahávíra („Velký hrdina“) a Džina („Vítěz“). Jeho učení, které bylo nazváno džinismus, považuje za cíl života očištění duše tak, aby se mohla na jeho konci vysvobodit z nekonečného cyklu znovuzrození. Pojem ahinsa neboli neubližování vyplývá z víry v posvátnost veškerého života. Toto náboženství klade značný důraz na střídmost života a odříkání.

Zajímavostí Indie je také množství celoindických i lokálních svátků, festivalů, bohoslužeb a oslav, které často zahrnují i barvitá procesí se slony. Mezi nejdůležitější a nejzajímavější patří hinduistický svátek Holi, kterým se slaví konec zimy. Lidé se při něm mimo jiné polévají barevnou vodou a lze zde pozorovat jisté souvislosti s našimi velikonočními zvyky.

Více o jednotlivých náboženstvích najdete v sekci RADY - NÁBOŽENSTVÍ.

 

Indie

Cestopisy a reportáže

Zajímavá místa

*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 
 +   =