RADY NA CESTU

Přežít mexický Bagdád

Přežít mexický Bagdád

 

"Chlapíci v přilbách a se samopaly v rukou vrazí do baru. Nejedná se o přepadení, jsme obětí namátkové kontroly pořádkových sil..." Velmi napjatou situaci na hranici severního Mexika sledoval projekt podpořený Expedičním Fondem.



Mexičtí vojáci všechny muže požádají, aby vyšli před nálevnu, postavili se ke zdi a vzepřeli se vůči zdi zvednutýma rukama. Pak každého důkladně prohmatají, a to včetně jeho intimních partií. Jdou po drogách nebo zbraních, které jsou tady v americko-mexickém pohraničí přítomny v nadbytečné míře. U nikoho nic nenajdou, takže nám slušně poděkují a pošlou nás zpět k nedopitému pivu.

Toto je můj nejakčnější zážitek ze Ciudad Juárez, který je označován za nejnebezpečnější místo Latinské Ameriky. Jak je vidět, realita zůstává daleko za tím, o čem s děsem v očích americkým divákům vyprávějí do neprůstřelné vesty navlečení reportéři. Daleko za každodenními hrůzami, před kterými varují obyvatelů ve Ciudad de México, jež označují Juárez za mexický Bagdád, kde jde každému návštěvníkovi o život. I když statistiky tomu odpovídají. Podle místních úřadů za poslední tři roky v narkoválkách, které stát vede proti kokainovým mafiím a jednotlivé kartely proti sobě, zahynulo na celém území Mexika 14 tisíc osob. Téměř polovina z toho nalezla smrt v Juárezu nebo jeho okolí. Oběti mezi civilisty jsou výjimkou: umírají hlavně narcos, policisté, vojáci, soudci, novináři, obchodníci peroucí pro mafii peníze.

 

Vojáci, Ciudad Juárez, Mexiko

Během posledního roku, kdy jsem byl redaktorem MFDNES, v jehož portfoliu byla Afrika a Latinská Amerika, jsem o Juárezu a válce gangů psal na základě informací ze zahraničních médií třikrát. Chtěl jsem tam vyrazit, abych zjistil, jaká je realita nezkreslená převyprávěním tiskových agentur. Jenže doposud časté cesty byly v MFDNES kvůli hospodářské krizi, která výrazně zasáhla i inzertní příjmy novin, zastaveny. To byl jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl stálé místo v redakci opustit a pokračovat v žurnalistickém působení už na volné noze.

Výběr mé první destinace byl jasný: Mexiko - země, která loni připomínala starozákonní Egypt, jak byla stíhána ranami (mimo jiné těžký dopad ekonomické krize, zvyšující se počet obětí narkoválek, vypuknutí prasečí chřipky, aktivity různých miniguerril na jihu). Za hlavní cíl jsem si dal  zmapování severní hranici Mexika z obou stran. Jak se tady projevují drogové války, jak je hranice hlídaná před přílivem migrantů, jaké jsou obecně americko-mexické vztahy z té nejtěsnější perspektivy? A napadaly mě další a další otázky.

Právě na projekt „Tortilové opony", jak se hranici výsměšně kvůli její absolutní propustnosti říká, jsem dostal patnáctitisícový příspěvek z Expedičního fondu Hedvábné stezky. V pohraničí jsem dohromady strávil měsíc, během něho se mi podařilo mimo jiné vyrazit na hlídku s americkými dobrovolníky, kteří po nocích speciálními dalekohledy vyhledávají mezi křovinami nelegální migranty. Nebo jsem si společně s deportovanými Mexičany užil jejich první hodiny po odsunutí do vlasti. Či jsem si na vlastní kůži vyzkoušel, jaký je život kamioňáka, který neustále pendluje mezi metropolí a hranicí.

Z vyhlídky vysoké budovy, El Pasa, Ciudad Juárez, Mexiko

O kriminalitě, drogových válkách a kokainu jsem se dozvěděl množství informací od místních specialistů, novinářů, policistů i tzv. obyčejných lidí z ulice. Samozřejmě jako gringovi s českou výslovností ve španělštině se mi během tak krátkého pobytu ani nemohlo podařit proniknout mezi ty, o které jde v pohraničí nejvíce: tedy o zločinecké gangy.

Nicméně hlavní úkol, který jsem si dal a na který mi Hedvábná stezka přispěla, se mi (alespoň doufám) podařilo splnit: tedy nezaujatě popsat, jak onen Divoký západ dneška opravdu vypadá.

Kromě toho jsem projel i zbytek země a využil to k napsání dalších témat, které Mexiko, jež je stejně jako zbytek Latinské Ameriky v západních médiích opozaďováno, českému čtenáři souhrnně představí se všemi klady i zápory. Z tříměsíční cesty vyšlo nebo teprve vyjde třicet materiálů. Převážná většina v „domovské" MFDNES, jednotlivé kousky pak v časopisech Týden, Lidé a Země či For Men.

Pro ty, kterým se nechce podrobné články ve zmíněných periodicích vyhledávat, se ještě na skok vrátím do Ciudad Juárez.

Přestože vám tam kulky nesviští kolem uší, rozhodně to není přívětivá dovolenkářská destinace. Smrt tam přeci jen kosí více než jinde po Mexiku. Místní už to ani nevyvádí z míry. Svědčí o tom naprosto nevzrušený dialog, který jsem vyslechl při nákupu tacos u stánku s rychlým občerstvením. Zákazník: „Slyšel jste to o zelináři z toho obchodu o dva bloky dál?" Stánkař: „Ne. Co se stalo?" Zákazník: „Dneska ráno ho našli s prostřelnou hlavou". Stánkař: „Tak to asi dělal pro narcos... Chcete tam pikantní papriku?"

Policisté, Ciudad Juárez, Mexiko

Tomáš Nídr vystudoval politologii a od roku 2007 se věnuje novinařině. Jako zahraniční redaktor má na starosti hlavně hispánské země, Francii a Afriku. Další z jeho článků najdete zde.


 

Partneři EF


HedvabnouStezku.cz založili cestovatelé pro cestovatele, o velkých horách píšeme na Velehory.cz. Své zážitky cest můžete sdílet s přáteli také v Klubech cestovatelů. Nejlepší outdoorové filmy pak uvidíte na festivalu Expediční kamera možná i ve vašem městě. Nejširší výběr map a knih najdete v našem eshopu. Z příjmů z těchto aktivit podporujeme Expediční fond - i vy můžete přihlásit svůj projekt.


CESTOVATELSKÉ ZAJÍMAVOSTI

*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 
 +   = 

VYBAVENÍ NA CESTY