RADY NA CESTU

Chuť čerstvé krve

Chuť čerstvé krve



Jednou rukou chytne statnému kozlovi zavřenou hubu, dlaní druhé ruky mu tiskne nozdry. Kozel sebou dvakrát škubne a během pár minut je udušený... Přečtěte si ukázku z knihy V rytmu Afriky.

 



 

Neskryješ kouř stoupající z chatrče, kterou jsi zapálil.
Burundské přísloví

 

Jednou rukou drží Moses statnému kozlovi zavřenou hubu, dlaní druhé ruky mu tiskne nozdry. Kozel sebou dvakrát škubne a během pár minut je udušený. Morán ihned kozlovi mačetou prořezává hrdlo a hltá vytékající krev. Po několika vydatných doušcích zvedá hlavu a zubí se na nás. Hřbetem ruky si otírá zakrvavený nos a ústa a pouští ke kozlovi dalšího morána. Postupně se střídají nad kozlovým hrdlem všichni tři moráni včetně Mosese. Nakonec poklekám ke zvířeti i já. Cítím kovový zápach krve. Jazykem ochutnávám z kaluže krve zachycené na rozpárané kůži. Je nečekaně hustá, teplá a slaná. Jeden z moránů po mě přebírá kozla, přisává se mu na ránu na krku a druhý kozlovi stlačuje koleny hrudník a břicho, aby z něj vyždímal poslední zbytky lahodné a výživné krve.

 

Moses mezitím mačetou nasekal zelené větve ze stromu. Ty se stávají zabijačkovým stolem, aby maso neleželo v prachu. Za chviličku je kozel stažený z kůže a vyvržený. Moráni si pochutnávají na syrových ledvinkách, žaludek i se zeleným obsahem dostávají psi. Maso se peče na „roštu“ z čerstvě uřezaných klacků. Větší morán zatím vykuřuje divoké včely z hnízda pod keřem a mačetou vyhrabává plásty. Žvýkáme je celé. S trochou hlíny, hýbajícími se včelími larvami a sladkým medem. Směsice chutná jako čerstvé vlašské ořechy.

 

Masové hody se nepořádají každý den. Pro Samburu má jejich dobytek nevyčíslitelnou cenu. Dokáží být živi z jeho mléka a krve, aniž by zvířata zabíjeli. Maso se jí jen při zvláštních slavnostech a nekořeněné. Jen se po něm dnes zaprášilo. Nesnědli jsme ale celého kozla. Hlavu, část vnitřností a zbytek masa balí jednoruký morán do stažené kůže. Svazuje z ní raneček, který si hází přes rameno a nese ho do vesnice. Podle postavení patří každému něco. Stařešinům kozí hlava, mladým dívkám svíčková atd. Moses nám ukazuje strom Salvadora persica, jehož větvičky používají domorodci jako tradiční zubní kartáčky. Celé hodiny vydrží nomádi žvýkat větvičky obsahující řadu zubům prospěšných látek a masírovat si jimi dásně.

sambursky moran

Začalo se šeřit. Mladí moráni zahnali dobytek do ohrad a ženy vychází s kalabaši dojit. Z jedné strany vždy saje z vemene mládě, z druhé strany dojí do kalabaše Mosesova matka. Dojení je výhradně ženská práce. Všichni muži se však jdou podívat, když prosím matku, aby mě do téhle činnosti zasvětila. Přihlížející Samburu za nic na světě nedovedou pochopit, jak to, že jsem nikdy nedojila ani kozu. Rozchází se až poté, když matka konstatuje, že jsem základní nomádskou dovednost úspěšně zvládla.

 

„Babičko, nežvýkej, lidé přeci jedí ve dne, v noci přežvykuje jen dobytek,“ kárá mírným hlasem Moses babičku, která svými posledními pár zuby zápasí se zbytky večeře dlouho po tom, co ostatní dojedli. „Přináší to neštěstí,“ vysvětluje Moses. Víc si ale babičce říct netroufne. Bojí se, aby se jí neznelíbil a ona ho potom pomocí kouzla, které znají staré ženy, neproklela.

 

Ženy sedí v chatrči u ohně a popíjí mléčný čaj. My následujeme Mosese do chýše, kde žijí moráni. Až tady si Moses nabírá ze společného kastrolu na smaltovaný talíř githeri – směs vařených fazolí a kukuřice a ugali, hutnou tuhou krupicovou kaši. „Žádný morán nesmí sníst nic, co vidělo oko ženy, kromě mléka a vody. Takže dokud jsme morány, vaříme si sami,“ vysvětluje Moses svůj úprk za večeří přes polovinu vesnice. „Ty jsi uzungu žena, to se nepočítá,“ směje se Moses, když se ptám, jestli moje přítomnost při moránské večeři teď všechny přítomné zneuctila.

 

Dveře rozráží mladík. Zvěstuje, že sousedce se narodil syn. Moráni rychle dojídají a vyvádí z ohrady krávu. Dva moráni jí drží kolem hrudi, třetí za rohy, nozdry a provaz, kterým má kráva stažený krk. Čtvrtý sedí na bobku u jejího krku a napíná luk. S tupým žďuchnutím se kovový hrot odráží od kravského krku. Několik dalších marných pokusů. Šíp nesmí být moc ostrý, aby krávě krční tepnu neprostřelil úplně. Musí jen udělat dírku, kudy moráni odeberou do kalabaše trochu krve, kterou chtějí darovat sousedce na oslavu narození syna. Ale tenhle šíp je příliš tupý. Ještě jeden pokus. Kráva chrchlá. Už ji to nebaví a smýká čtyřmi morány bahnem sem a tam. Moráni ji rychle uvolňují provaz a kráva zvrací trochu natrávené trávy. Darování krve se odkládá na zítra.


Knihu je možné objednat v nakladatelství Jota.


CESTOVATELSKÉ ZAJÍMAVOSTI

Diskuse


ste normalny teky ste chudaci to zviera ma city vy hnus..
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 
 +   = 

VYBAVENÍ NA CESTY