RADY NA CESTU

Nejdivočejší je kmen Turkana

Nejdivočejší je kmen Turkana

Turkana se stejně jako ostatní severokeňští pastevci živí hlavně mlékem smíchaným s krví a obzvlášť výživné je pro ně mléko velbloudí. Dále jsou v jejich oblibě sušené bobule rozmačkané s dobytčí krví.



 

 

 

 

Pýcha prázdný žaludek nenaplní.
Svahilské přísloví

 

Pohled ženy z kmene Turkana za okénkem velkého keňského autobusu pro sto pasažérů rozhodl o naší dnešní destinaci. Koupili jsme si sice lístek z Marich Passu až do Lodwaru, na místní poměry posledního opravdového města na severozápadě Keni, ale vystupujeme už v polovině cesty v městečku Lokichar. Jakmile zmizel autobus z obzoru, pochopili jsme, kde jsme se ocitli. Tomuhle se říká Uprostřed Ničeho. Slunce úporně praží. Žár sálá ze všech stran. Oslepující jas přichází shora od slunce i zdola od dokonale vyběleného prachu. Nebe není modré, ale bílé.

 

Prostředkem městečka prochází velmi děravá asfaltová silnice postavená na vysokém náspu. Od obzoru k obzoru, rovná, bez jediné zatáčky, jakoby z nekonečna do nekonečna. Vynořuje se z pouště a mizí v poušti. Ani se nechce věřit, že tam někde hrozně daleko existuje také něco jiného než poušť

 

Autobus, který již dávno není vidět, byl jediným pohybujícím se předmětem široko daleko. Jako bychom se ocitli v dávno opuštěných filmových kulisách. Jenže kulisách jakého filmu? Filmu o nejdivočejších z divokých. Dokumentu o obávaných Turkana. Dokumenty ale většinou nemívají kulisy. Jen aktéry, jejich malé radosti, velká neštěstí a všudypřítomnou smrt. Stáváme se náhodnými diváky mrazivě naturalistického dokumentu.

 

Všechno živé se schovává ve stínu. I slepice a kozy se schovávají před přímým žárem u stěn domků v jejich kratičkém stínu. Prodavačky z několika málo stánků zastíněných kusy děravého oranžového a modrého igelitu opustily své hromádky zeleniny a lehly si pod malé akácie u silnice. Akácie však mají příliš řídké větve na to, aby poskytovaly tolik potřebný stín, proto místní vpletli do jejich trnitých větévek igelitové pytlíky, přiváté větrem bůhví odkud. Jak zvířata tak lidé čekají, až přejde ten největší žár. Když teplota klesá na pouhých 35 stupňů ve stínu, začíná náves pomaličku ožívat.

 

Ženy kmene Turkana se producírují po náměstíčku. Vyholené spánky, na temeni pár droboučkých copánků spadajících ženám do očí. Ostré rysy pohublých obličejů, vystouplé lícní kosti, dlouhé ruce a nohy, hrdě vzpřímené držení těla, bezpočet šňůr s barevnými korálky obalujících celý krk, vytahané ušní lalůčky s obrovskými dírami po kovových ozdobách.

 

Staré ženy chodí ještě tradičně oblékané v přehozu z kraví kůže, mladší se halí do kusu tmavé obdélníkové látky. Stařeny mívají pod dolním rtem velký válcovitý pearcing – někdy ze slonoviny, jindy z umělé hmoty. Mnoho z nich nosí na hlavách velké igelitové sáčky s cukrem. Cukr je nejlevnější surovina, ze které mohou místní, tedy bohatí „městští“ Turkana vyrábět alkoholický nápoj. Většina z procházejících žen nás úplně ignoruje. Civění na cizince je pod turkanskou důstojnost. Ale když na mladá děvčata zavolám pozdrav: „Edžoko!“ začnou se chichotat a nadšeně odpovídají. Jen stará žena jdoucí za dívkami dělá, že neslyšela.

 

Na druhé straně, za silnicí, se pomalu v akáciovém háji schází Turkana z okolních vesnic. Turkana jsou pastevci. Jediným měřítkem bohatství a cti rodiny je počet a stav dobytka. Dobytek je hlavním tématem turkanské mytologie. Pro dobytek se zabíjí. Drsné jsou zákony přežití v buši. Tvrdý a divoký pohled v očích turkanských žen vypovídá víc než tisíce slov. Sucha, hlad, zabíjení, smrt, zoufalý boj o přežití a uchování cti.

 

Zabíjení se tu nepovažuje za špatné, nemravné, nelidské nebo kruté. Zabít není hřích ani není zakázané. Je třeba zabíjet nepřátele, aby nepozabíjeli oni nás. Válečník, který zabije nepřítele, si dělá na pažích řady maličkých jizviček, aby ho chránily před pomstou krve mrtvého protivníka. Pohlédnu vpravo i vlevo. Všude záplavy jizviček. Z obou stran se na mě zubí ohromní černí chlapi v tílkách. Vrazi? Ne, stateční bojovníci.

 

Příbytky částečně urbanizovaných Turkana tvoří dlouhé větve se suchými listy, zapíchané do kruhu a svázané nahoře do jakési polokulovité chatrče. Před nim se v jejich pomalu se prodlužujícím stínu vedle matek povalují děti i dospívající mládež. Mnohým se na boku nebo na břiše lesknou řady jizvičky. Jizvičkování na břiše používají turkanští šamani proti nemocem a posednutí těla zlými duchy.

 

Turkana se stejně jako ostatní severokeňští pastevci živí hlavně mlékem smíchaným s krví. Obzvlášť cenné je pro ně výživné mléko velbloudí. Svojí stravu doplňují čas od času skopovým masem a sušenými bobulemi, často rozmačkanými a smíchanými s dobytčí krví.

 

„Říkám vám, že za všechno můžou Pokoti. Oni nám vždycky ukradnou nejlepší dobytek a zabíjí naše děti. A taky Moi, bývalý president. Nedal nám žádné školy. Kdyby Turkana byli vzdělaní, nemuseli by tady takhle umírat. Mohli by si najít práci ve městě a taky se snadněji ubránit těm vrahům Pokotům,“ rozohňuje se pod rozložitou akácií Turkana, který absolvoval střední školu a pracuje ve městě. „Máme tady spoustu podzemního bohatství, kovy, víš? Jenže nikdo sem kvůli špatné bezpečnostní situaci neinvestuje, takže z toho nic nemáme. Chápeš, kolik by v takovým dolu bylo pracovních míst pro naše lidi?“ planou oči studovanému Turkanovi.

Druhý den dopoledne, stejně jako včera a každý jiný den upadá městečko úderem desáté do poledního komatu. Sedíme na zápraží hotýlku a apaticky čekáme. Přepadli autobus bandité – šiftas? Údajně tady občas operují. Jeli bychom stopem, jenže za celý den po silnici nic neprojelo. Jako fata morgana se veliký autobus vynořuje z pouště se čtyřhodinovým zpožděním. Zapadám do pohodlné a čisté sedačky jako do peřin. Vedrem zmožené tělo a mysl opět ožívají, když na ně začne ventilátor nad hlavou foukat chladný vzduch. Scenerie za tónovaným okénkem se zase stává filmem, sérií obrázků nikterak nesouvisejících s našimi životy.

Toto je ukázka z knihy Lucie Kinkorové a Petra Drbohlava V RYTMU AFRIKY, kterou si můžete objednat v nakladatelství Jota.


CESTOVATELSKÉ ZAJÍMAVOSTI

*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 
 +   = 

VYBAVENÍ NA CESTY