RADY NA CESTU

Neznámá země

Neznámá země

Cestovatel Thor Heyerdahl, horolezec R. Messner, spisovatelé E. von Däniken, Arthur C. Clarke, znalec moře Cousteau, první přemožitel Everestu E. Hillary a astronauti z Ruska, USA, ČR i SR se setkávají v knize Petra Horkého.



21dílný televizní seriál Petra Horkého a Mirka Náplavy o cestovatelích z celého světa byl převeden do knihy, která navíc obsahuje některé dosud nepoužité rozhovory. Neznámá země nastiňuje životní příběhy největších cestovatelů novověku, lidí, kteří překračovali hranice možného. Hlavně však nabízí obraz a proměny světa viděné očima největších dobrodruhů přelomu 20. a 21. století.

Kolotoč – Cestovat letadlem je někdy dobrodružství

Seděl jsem v letadle z Los Angeles do Christchurch na Novém Zélandu. Vůbec jsem tam nechtěl letět. Ještě včera mě modrý Boeing společnosti KLM měl dopravit na polynéské souostroví Fiji. Neměl jsem správné vízum, a tak - abych nepropásl ostatní termíny polynéského natáčení - se potřebuji dostat alespoň někam na jižní polokouli. Během jediného dopoledne mi změnili celou letenku kolem světa a po obědě jsem už byl ve vzduchu. Cesta se o den posunula, dal jsem se všanc náhodě.

 

Když člověk cestuje, zažívá zázraky. Kolem půlnoci přeletíme v Tichém oceánu stý osmdesátý poledník, který je určen jako datová hranice. Tím z mého letošního kalendáře vypadne čtvrtý únor. Zrovna datum mých narozenin! Formálně jsem o rok mladší! Je mi dvaatřicet, ale zažil jsem jen jednatřicet narozenin.

 

A pozor, tuto teorii lze rozvinout ještě dál: kdybych si na některém ze zemských pólů sedl do kolotoče, s každou otočkou bych jednou překročil datovou hranici. Důležité je, jakým směrem se kolotoč roztočí. Na východ dny ubývají, na západ přibývají. Tři sta pětašedesát otoček na západ a sedmnáctiletá slečna už je plnoletá! Otočíme směr a dámě háklivé na věk ještě nebude třicet!

 

Až budu stejnou hranici překonávat opačným směrem, osobní kalendář všech pasažérů letadla poskočí o jeden den dopředu. Dnešní noviny tu budou staré, a pokud na palubě budou mít tisk z cílového letiště, bude až zítřejší! Posloupnost časových pásem se prostě někde musí potkat.

 

Možná jste slyšeli o zájezdech na souostroví Tonga, kam jezdí turisté slavit Silvestra. Protože přes ostrovní zemi přechází datová hranice, nejprve se slaví na jedné straně a ti, co mají milosrdnou kocovinu, druhý den „poskočí“ malým letadlem na druhý konec souostroví a opět - je tu druhý Silvestr!

 

Na Novém Zélandu budu asi týden, než přeletím na Cookovy ostrovy, pak na Tahiti, ostrov Moorea a Velikonoční ostrov. To už budu cestovat podle plánovaného itineráře. Na Velikonočním ostrově by měl čekat kameraman a spolu pojedeme do Chile a Argentiny. Objedu Zeměkouli a za dva měsíce budu zase doma.

 

Teď si ale musím poradit se zemí velkého bílého oblaku, jak Maorové nazývají Zéland. Všechno se seběhlo tak rychle, že jsem si ani nestihl koupit průvodce, natož připravit nějaké natáčení na místě. Poslední dva roky se kolotoč mého života otáčí rychleji, než jsem předpokládal, když jsem se na pouť za natáčením svého seriálu vydával. To se na titulní strany kalendářů psal rok 1997.

 

Sedíme s Mirkem Náplavou v kanceláři v Brně. Právě jsme se dohodli, že založíme sdružení pro cestopisnou dokumentaci Camera Incognita. Tehdy jsem tomu střapatému bručounovi s hlavou v oblacích příliš nevěřil. Nicméně můj prapraděd byl Tatar a s ničím se moc nemazal. A tak jsem si s Mirkem plácnul hned na dvě akce: zorganizujeme expedici Olgoj Chorchoj za démonem mongolské pouště Gobi a napíšeme dopis Thoru Heyerdahlovi, že s ním chceme natáčet.

 

V té době pro mě nebyl krásnější a odvážnější sen než ten, ve kterém jsem režisér dokumentárních filmů a cestuji po světě. První „velkou rybou“ měl být chlapík, o němž jsem si v dětství myslel, že je smyšlený. Thora Heyerdahla, jehož jméno jsem znal z titulní strany knihy „Expedice KON-TIKI“, jsem jako kluk řadil mezi Verneova Robura dobyvatele a kapitána Nemo. Chápal jsem ho jako součást názvu dobrodružné knížky, která mi zrychlovala dech.

 

Muž, jenž se vysmál zkostnatělým vědcům na celém světě! Vytvořil teorii o mořeplaveckých schopnostech domorodců v Jižní Americe a Polynésii. Když si z něj akademikové začali utahovat, že je nesmysl, aby dávní domorodci dokázali překonat Pacifik na primitivním voru, prostě si postavil přesnou repliku a Tichý oceán před zraky celého světa překonal! A jako by to nestačilo, za film, který během expedice natočil, získal Oscara.

 

Objevitel největšího pyramidového areálu Jižní Ameriky, luštitel záhad Velikonočního ostrova a soch Moai, vědec, který zkusil žít rok na opuštěném ostrově Fatu Hiva bez jakýchkoli vymožeností civilizace…

 

Žádost o natáčení odešla faxem a měsíce nepřicházela odpověď. Své sny jsem rozháněl pragmatickou úvahou, že s lidmi ze středovýchodní Evropy se slavný mořeplavec bavit nebude. Ale co když přece?

 

Na konci září však z faxu vylezl papír s textem: „OK, v neděli jedenáctého října budu mít od čtrnácti hodin čas. Čekám Vás u sebe doma na Kanárských ostrovech, Tenerife, Güímar.“ Podpis Heyerdahl. Nevěřil jsem vlastním očím a začal jsem přemýšlet, jak se tam vlastně dostanu.

 

„Chci mluvit s Václavem Fischerem,“ hlásím do telefonního sluchátka a jsem rád, že si do názvu cestovní kanceláře dal někdo své jméno. Pana Čedoka ani pana Eso bych asi od sekretářky požadovat nemohl.

 

Pár vysvětlovacích vět a ze sluchátka slyším: „Fandím vám a věřím, že dodržíte dohodnuté podmínky. Předám vaše telefonní číslo mé tiskové mluvčí Věře Kudynové, která s vámi dohodne podrobnosti. Desátého října vás moje společnost dopraví na Tenerife.“

 

Po celých sedm let, co běžel projekt Neznámá Země, pak spolupráce se společností Václava Fischera probíhala beze smluv a písemných prohlášení. Říká se tomu gentleman agreement, džentlmentská dohoda. A vždycky bylo všechno splněno na obou stranách.

 

Jsme na Tenerife, v mikrobusu se mnou jede parťák Mirek Náplava, kameraman Pavel Otevřel a také řešitel jedné ze záhad Velikonočního ostrova a někdejší Heyerdahlův spolupracovník Pavel Pavel s manželkou Soňou.

„Prý je k filmařům nevraživý, je to pravda?“ ptá se Mirek.

„Jak kdy, záleží na okolnostech. Někde tady údajně objevil pyramidy, takže je naděje, že nás tam zavede a bude vyprávět,“ uvažuje Pavel Pavel.

„Anebo nás pozve domů na zahradu a nabídne čaj,“ utahuje si z něj Mirek.

Zvoníme u dveří se jmenovkou Thor Heyerdahl a otevírá nám osobně můj „kapitán Nemo“ z dětství: „Půjdeme hned na pyramidy nebo si napřed dáte čaj?“

 

V historickém domě Casa Chacona začalo natáčení a Seňor Kon-Tiki vzpomínal na své slavné expedice. Sen se zhmotnil a na upravené zahradě začíná první rozhovor s nejslavnějším Norem dvacátého století, seňorem KON-TIKI, jak mu říkali polynéští domorodci. Kolem nás pobíhali psi Kan a Ra, na stole konvička s čajem od manželky Jacqueline a přede mnou muž, který přesně před padesáti lety přeplul Pacifik na voru, jemuž odborníci na celém světě dávali životnost maximálně tři dny…

 

 

Rozhovor s Thornem Heyerdahlem si můžete přečíst v knize Petra Horkého Neznámá země, kterou vydalo nakladatelství Jota.


CESTOVATELSKÉ ZAJÍMAVOSTI

*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 
 +   = 

VYBAVENÍ NA CESTY