RADY NA CESTU

Qat - nezkrotná vášeň a údajná zkáza Jemenu

Qat - nezkrotná vášeň a údajná zkáza Jemenu

 

 

Rostlina nebo spíše keř qát neodmyslitelně patří ke každodennímu životu Jemenu. Málokde se ale dočtete, jak qát správně žvýkat, jaká úskalí při tom můžete čekat a jaké má účinky. O tom všem se dočtete v našem "průvodci žvýkáním qátu".



Zřejmě se, ctění čtenáři, podivujete, že jste na našem webu doposud nenalezli širší pojednání o unikátním jemenském fenoménu - rostlině lidově zvané qát (qat, kát, kat, kata jedlá). Můj záměr napsat tento článek je starší, než náš internetový magazín, avšak šedivá je teorie a zelený strom života.

Pokud bychom se zaměřili na laboratorní výzkumy, vědecké rozbory a ekonomické ukazatele, byl by takový článek dílem jednoho dne. Takovýchto informací je na internetu habaděj, stačí do jakéhokoliv vyhledavače zadat "Catha Edulis", což je botanický název toho, co je v Jemenu známo jako "al qát" nebo "chazin". Vcelku seriózní rozbor qátu naleznete pod tímto odkazem, nikde jsem však nenalezl osobní zkušenost člověka, který by qát nepovažoval apriori za nebezpečnou drogu, ale kupříkladu za způsob relaxace a snad i součást kultury Jemenu. Abych nebyl nařčen z propagace narkotik uvádím nyní zkráceně tato vědecká a ověřená fakta:

Qát je národní katastrofou Jemenu, je to droga, jejímž každodenním žvýkáním se zvyšuje krevní tlak, trvale narušují žaludeční a další sliznice, ničí zubní sklovina a dásně, může dojít i k poškození ledvin. Lidé holdující qátu trpí podvýživou následkem ztráty apetitu a mentálními poruchami, díky látkám kathidin a d-nor-pseudoefedrin, které tato droga obsahuje. Díky celonárodní qátové náruživosti je potlačeno tradiční zemědělství, např. pěstování kávy i dalších kulturních plodin a dochází k devastaci již tak skromných vodních zdrojů, jelikož qát je extrémně náročný na zavlažování. V neposlední řadě má qát zhoubný vliv na národní hospodářství, neboť většina národa po obědě chvátá s posledními drobnými na trh s qátem a zbytek odpoledne tráví žvýkáním, klábosením a dle našich měřítek naprosto neproduktivním rozvíjením mezilidských vztahů.

S těmito názory zde nehodlám polemizovat. Za prvé k tomu nejsem dostatečně erudován a za druhé jsem si žvýkání qátu prostě oblíbil. Pokusím se jen poskytnout základní praktické informace pro ty z vás, kteří si chtějí návštěvu Jemenu vychutnat, jak říkala moje babička, sakumprásk. Coby turista na dovolené můžete výše uvedené hrozby v klidu ignorovat, málokdo totiž dodává, že k těmto potížím dochází nezřízeným, každodenním, mnohaletým žvýkáním, především u lidí, kteří zanedbávají zubní hygienu a správnou výživu.

Pokud vím, Česká republika je světovou jedničkou ve spotřebě piva na obyvatele. Tohoto krásného primátu bylo dosaženo díky těm nezlomným kádrům, vysedávajícím denně po hospodách, konzumujícím za poslední peníze svých deset piv a osm rumů. Samozřejmě se prý jedná o alkoholismus a asociální jednání. Četl jsem některá pojednání profesora Nešpora a vím, že již konzumace dvou piv denně lze označit za závislost a latentní alkoholismus. Jsem však přesvědčen, že s nástupem západního stylu života a hodnot do naší země se radikálně snížil počet alkoholiků, jakož i hospod a ostatních sociálně-kulturních zařízení, v zájmu vyšší efektivity a produktivity práce.

Zkusme v sobě vydolovat a na chvilku udržet myšlenku, že celý svět nemusí úplně nutně žít podle našich, tak dokonalých a jistojistě nanejvýš civilizovaných hodnot a měřítek. Jsou kultury, kde na prvním místě žebříčku hodnot jsou takové podružnosti jako rodina, přátelství a mír v duši. Je to neuvěřitelné, oni sedí na udusané hlíně ve slaměné chýši bez jakékoliv řekněme infrastruktury, a přesto žijí, jsou to také lidé a dokonce jsou občas i spokojení. Jsou bohatství a blahobyt zdrojem štěstí? Jemen mi neustále dokazuje, že tomu tak není.

Příliš jsem se vzdálil od tématu, chtěl jsem pouze vyjádřit, že mým úmyslem zde není hodnocení qátu jako chemické látky a ekonomického nepřítele země. Čekal jsem jen, až získám jistou osobní zkušenost, o kterou se s vámi mohu podělit. Mnoho turistů přijíždí do Jemenu a v prvních dnech s nechutí pozorují nacpané tváře Jemenců, jejich nepřítomné pohledy a nakonec zelené plivance dožvýkaného qátu na cestách a chodnících. Po několika dalších dnech bývá takový turista ovlivněn zdejší atmosférou a seznaje, že to co viděl doma v televizi a četl v novinách o Jemenu se tak úplně neshoduje s realitou, začne bojovat s pokušením si trochu toho "odporného" qátu vyzkoušet. Možná to má něco do sebe, posedět v kruhu pohostinných a přátelských lidí a poznat ještě lépe tuto kulturu.Co když to s tím qátem není tak úplně tragické? A nyní přichází ta chvíle, kdy díky informačnímu vakuu dochází k neúspěšným pokusům a nakonec definitivnímu zavržení žvýkaní qátu. Toto vakuum se nyní pokusím vyplnit. Celá procedura je totiž daleko sofistikovanější, než jen vycpávání tváře zeleným listím s očekáváním blaženosti.

Žvýkání - kdy a kde

Žvýká se zásadně po velmi vydatném obědě, který by měl dle tradice obsahovat jemenské národní jídlo salta nebo její masitou sestru fahsa. Oběd radno nepodceňovat. O co je vydatnější o to je pak lepší zážitek žvýkání a minimalizují se případné potíže (pálení žáhy nebo lehká gastritida). Žvýkání se oddáváme zásadně vsedě, možno střídat s pololehem, přičemž se snažíme zvolit tu nejpohodlnější polohu. K tomu jsou v Jemenu zařízeny ty nejpříjemnější a mnohdy i největší místnosti v domě. Snad to znáte z obrázků, jsou to pokoje po obvodě vyložené matracemi, polštáři a nezbytnými hranolovitými opěrkami. Se vším se dá hýbat a vše se dá všelijak přestavovat tak, aby se žvýkajícímu dostalo co nejvíce pohodlí. To ocení zejména cizinec, kterému dělá delší hovění v této pozici potíže.

Místnost takříkajíc "žvýkací" bývá zpravidla umístěna v podkroví nebo přímo samostatně na střeše domu. Výhled do dáli je při žvýkání qátu velmi důležitý, poskytuje zbystřené mysli prostor k představám a mnoho podnětů k meditaci. Taková "žvýkací" místnost v posledním patře, nebo kdekoli ve výšce se nazývá mafradž. Pokud se místnost nachází kdekoli jinde v nižších patrech, nazývá se madžlis. Výjimku tvoří dlouhá cesta automobilem po pokud možno rovné silnici. Několikrát jsem žvýkal qát při cestě pouští do údolí Hadramaut. Žhavá poušť, žhavá silnice, žhavý vzduch. Qátem se vaše tělo také rozžhaví... a pak přichází nádherné ochlazení, vidíte v písečných dunách ledové paláce a když přijedete do Hadramautu, zdá se vám cesta příliš krátká a chce se vám jet až do Ománu!

V rozporu s výše řečeným lze v Jemenu zhusta pozorovat osoby žvýkající při práci, v kancelářích, v autech i autobusech, v obchodech, zkrátka všude tam, kde dotyčný chudák nemůže sedět v mafradži, ale musí být ve službě. Sám jsem to zkusil a požitek z takto žvýkaného qátu je lépe si odpustit. Je to degradace této vysoce duchovní seance a lidé takto žvýkající připomínají sochy, se kterými se pochopitelně lze jen těžko domluvit. Žvýkání qátu v zaměstnání by se mělo výrazně regulovat.

Naposledy bych se snad měl zmínit o vlivu počasí na prožitek z qátu. Jemen je země několika klimat, jsou tu hory (přes 3000 metrů), údolí, pouště, polopouště, dvě mořská pobřeží, zkrátka celá škála teplot, humidit a nadmořských výšek. Zkoušel jsem žvýkat všude. V Adenu u Indického oceánu v teplotě 40 stupňů, v Hodejdě u Rudého moře ve stejné teplotě, v Hadramautu, kde je také vysoká teplota, ale oproti pobřeží sucho, v horách nad Sana'a i na ostrově Socotra, kde je rovníková teplota a 100% vlhkost vzduchu. Tam kde je horko a sucho se qát prodává zabalený do kůry banánovníků, aby nevyschl. Vzhledem k tomu, že qát způsobuje ohřívání těla a pocení, mně osobně nejvíce vyhovují horské oblasti, kde vane svěží vítr a není takové horko. V tropickém podnebí se při žvýkání cítím jako medvěd v sauně.

Nákup a příprava

Jemenské úsloví praví: Jsou dva typy lidí se kterými se nemůžeš přátelit, řezník a prodavač qátu. S řezníky zkušenost nemám, ale o prodavačích qátu to platí bezezbytku.

Súky, neboli trhy s qátem, jsou zejména kolem poledne pravou džunglí. Ne že by jindy nebyly - jsou to obvykle nejznečištěnější místa, kde se pohybují pochybné existence, ale poledne při největším návalu je to nejhorší. Všeobecně je v Jemenu drobná kriminalita (kapesní krádeže) na minimální úrovni a když je člověku něco zcizeno, tak právě na trhu s qátem. Tlačenice a nepředstavitelný povyk jsou pro zloděje ideálními podmínkami. Pokud tedy plánujete zakoupení qátu, platí zásadní pravidlo - nikdy nekupujte sami! Vezměte s sebou Jemence. Ne kvůli kapesním zlodějům, ale kvůli skutečnosti, že nákup qátu je tak trochu uměním. Nejtvrdší taktiky smlouvání, až otevřené hádky a útěk z trhu po pohození bankovky před trhovce (moje osvědčená taktika) stále nejsou zárukou, že to co jste koupili, je dobrý qát.

Usmlouvaná cena je totiž jen polovinou úspěchu, tou druhou polovinou je samotná kvalita qátu. Nebyl jsem schopen zjistit, kolik druhů přesně existuje, každá vesnice nebo oblast má svůj místní qát, ale snad lze usoudit z několikaměsíčního průzkumu, že v Jemenu roste 30-40 nejznámějších druhů qátu. Nechtěl jsem vás nudit výčtem všech zjištěných druhů, ale když už jsem tomu věnoval tolik času a úsilí, musím je zde uvést: Jsou to tito zelení nebo červeno-zelení krasavci: Ahdžurí, Algaríja, Amarí, Amrání, Arhabí, Badít, Baladí, Dehle, Dula‘í, Džaášaní, Gafla, Hadžáží,Hajmí, Hamdání, Jaáfáí, Nehmí, Matarí, Melikí, Qatíní, Dehleh, Radáí, Sabrí, Sanhání, Soutí, Šámí, Šaraabí, Šuaajbí, Šurmání.

Každý druh má trochu jiné účinky, jiný vzhled a jinou cenu. Z každého qátu lze koupit ty nejlepší oddenky nebo jen průměrné listí. Nebo vyložený salát. Dále je třeba poznat, je-li qát čerstvý, je-li ze včerejška jeho účinky jsou poloviční. Je-li staršího data, prodá se pouze vyložené "kavce" nebo, a to je náš případ, cizinci. Já sám jsem se studiu nákupu, poznání kvality i samotnému žvýkání věnoval denně po několik měsíců a stále se stává, že koupím "salata", což je označení pro nekvalitní qát.

Předpokládejme tedy, že to co jsme zakoupili, je čerstvý a kvalitní qát. Buď jsou to až metr dlouhé větvičky, nebo natrhané oddenky v mikrotenovém sáčku. První, co musí našinec udělat, je umytí rostliny. Ignorujte tvrzení místňáků, že po umytí nemá qát tu správnou chuť. Budete jej v ústech vychutnávat několik hodin a naše citlivé sliznice hýčkané super sterilní potravou, by mohly zareagovat otokem nebo pupínky. Vložíme qát do mísy s vodou a přidáme dvě lžíce soli. Promícháme a necháme 5 minut odmočit. Delší koupání by mohlo způsobit nacucání qátu vodou a ztrátu chuti. Nakonec vyměníme vodu a qát vymácháme, aby se odplavila veškerá sůl.

Po vytažení z mísy se qát buď zabalí do menšího ručníku, se kterým je třeba dlouze mávat, aby se odstředila voda, nebo se to celé vloží do pračky a odstředí. Pračka je ideální. Nakonec se ručník s qátem rozloží na podlahu a nechá se úplně doschnout. Nikdy nežvýkejte mokrý qát, způsobuje, nevím proč, afty. Tato procedura od zakoupení po umytí je značně odvislá od způsobu vašeho pobytu. Jste-li hosty v jemenské domácnosti, nemusíte se o nic starat, vše udělá hospodyně.

Žvýkáme a meditujeme

Nyní se pohodlně usaďte do podušek, vše si nachystejte tak, abyste nemuseli vstávat, myslete hlavně na dostatek vody a můžeme začít. Voda je naprosto nezbytnou součástí žvýkání, qát má totiž jednu zásadní vlastnost a tou je to, že od malé sazeničky po rozžvýkanou hmotu absorbuje snad neomezené množství vody. Čím více vody vypijete, tím lépe. Někteří dávají přednost ovocným šťávám nebo třeba zázvorovému pivu. Žvýkáme pouze ty nejmladší, měkoučké výhonky. Stonky těchto výhonků nejdříve zkusíme ohnout a pokud se zlomí, jsou též vhodné ke žvýkání. Nejvíce chuti a účinných látek je právě ve stoncích. Lístečky i stonky pečlivě vybíráme, pokud jsou zažloutlé nebo začernalé, nemilosrdně je odhazujeme. Každý kousek je třeba pořádně rozžvýkat a pak posunout jazykem do tváře.

Podle druhu může být qát nasládlý, hořký, trpký nebo jen prostě nezvyklé chuti. Chuť qátu nelze k ničemu přirovnat a nenechte se případnou nepříjemnou chutí odradit. Po půl hodině vám začne chutnat. Zpočátku budete mít tendenci qát polykat, to je normální. Při žvýkání se, tak jako tak, dostane spousta qátu do žaludku spolu s jeho šťávou, právě proto je ten vydatný oběd důležitý. Pokud se do qátové hmoty dostane tvrdý nebo ostrý kousek rostliny, může dojít k poškrábání až pořezání vnitřku tváře nebo dásně. Je důležité vybírat jen měkké části a vše důkladně prožvýkat. Až se vám podaří nacpat do tváře solidní qátovou "bouli", můžete na chvíli zvolnit, pouze pomalu přežvykovat a sát qátovou šťávu. Jak bude postupně hmoty ubývat, budete nažvýkávat další lístečky a tím udržovat bouli ve stejné velikosti.

Při prvním žvýkání nečekejte nijaké zázraky. Lidé uvádějí ochablost nebo naopak hyperaktivitu, zdřevěnění jazyka a podrážděné sliznice. Každý začátek je těžký. První příznak účinku qátu je nával tepla a následné pocení. To přichází po různě dlouhé době, záleží na druhu qátu a člověku. Poté se mysl rozjasní, jakoby zvýší svou kapacitu a nastupují myšlenkové pochody, odvislé od psychiky žvýkajícího. Pocity a myšlenky bývají vesměs příjemné a pozitivní, můžete se stát studnicí geniálních nápadů, které ale vždy nechte na přehodnocení do druhého dne. Také může nastat stav částečné exteriorizace, kdy vaše mysl cestuje po známých či neznámých místech nebo zkrátka sedíte a zíráte do prostoru s pocitem uspokojení. Vše záleží na atmosféře v místnosti, na tématech hovoru a okamžitém rozpoložení jednotlivce.

Při žvýkání se mezi lidmi vytváří zvláštní vztah, jelikož jsou zbystřeny smysly, vnímáte se navzájem daleko hlouběji než jindy a cítíte tak náklonnost nebo naopak nesympatie k ostatním qátovačům. To co jsem zde popsal se může zdát jako částečné delirium, vězte však, že účinky qátu jsou jen velmi mírné, stavy jež jsem popsal přicházejí jen zlehka při naprostém klidu a hlubokém soustředění. Zde je třeba též upozornit je jednu ne příliš příjemnou okolnost. Při žvýkání se trvá na tom, aby byla všechna okna v místnosti zavřena, Jemenci se obávají, aby při zvýšené tělesné teplotě nenastydli z průvanu. To by až tak nevadilo nebýt cigaretového a dýmkového kouře, který se takto pochopitelně tetelí v místnosti a nemá kudy ven. Moderní mafradže a madžlis mají ovšem u stropu zabudovány elektrické větráčky.

Co se mi na qátovém meditování líbí nejvíce je fakt, že člověk je stále při plném vědomí a neztrácí nad sebou kontrolu. S alkoholem nebo lehkými drogami se to vůbec nedá srovnávat. Kdykoliv je možno qát vyplivnout a věnovat se každodenním činnostem. Můžete pozorovat jen lehkou vláčnost nebo zmíněnou hyperaktivitu, které záhy zmizí. Při žvýkání se neostýchejte odhazovat nepoužitelné části rostliny na perské koberce, dělají to tak všichni. V Jemenu jsou věci k tomu, aby sloužily lidem, nikoli naopak.

Smutné loučení a léčba "qátcoviny"

Co nesnáším na žvýkání qátu je poslední fáze, kdy vybírám z pytlíku zvadlé lístečky a chystám se domů; přitom se mi chce sedět až do rána. Nedá se nic dělat, jdu do koupelny a rozloučím se s qátem, který chutná čím dál tím lépe. Nyní je na místě řádně vypláchnout ústa, třeba si i zakloktat. Pro dobrý pocit si můžete vyčistit zuby a pro ještě lepší pocit smíchejte lžíci soli s teplou vodou a ústa znovu vypláchněte. To vše samozřejmě není nutné, ale jde o jakousi začátečnickou jistotu. Slaná voda zázračně léčí veškeré reakce sliznic na nezvyklou "stravu". Po qátu budete mít, bez ohledu na množství vypité vody, vyprahlá ústa, která nejlépe svlažit pivem (zde bohužel nealkoholickým) nebo podle gusta něčím ostřejším. Qát zostřuje především chutě, které jsou individuální, proto si dejte to, na co dostanete chuť, pokud to zrovna nebude sousedova manželka! Dochází totiž, snad díky dočasnému zvýšení tlaku, k prokrvení všech tělesných orgánů, které se také mohou začít všelijak projevovat.

Člověk má prostě pocit, že chce všechno sníst, všechno vypít, všechno prožít a cítit, atd. Většina lidí po qátu dlouze bdí a nemůže usnout. I to je individuální, já například spím jako mimino. Abyste předešli nepříjemné nespavosti, nepřehánějte zbytečně dobu žvýkání a zkuste končit kolem osmé hodiny večer. Před ulehnutím do postele nezapomeňte nezbytnou láhev vody, ráno se probudíte značně dehydrovaní, obzvlášť pokud budete v Sana'a, kde je suchý vzduch s nízkým obsahem kyslíku.

Těším se na vás v Jemenu, kde se můžeme sejít, jak jinak než kolem otýpky qátu!

Autor: Patrik Marschal
Odborný poradce: Bašír Al Madhaži


CESTOVATELSKÉ ZAJÍMAVOSTI

Diskuse

Vdaka, moc dobry clanok. Precitane na jeden nadych. Vsetko dobre zelam.
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 
 +   = 

VYBAVENÍ NA CESTY