RADY NA CESTU

Hoteloví hrdinové

Hoteloví hrdinové

Mnohý z článků, jež čtete z pera českých žurnalistů o cizích zemích, je psán z pohodlí pokoje několikahvězdičkového hotelu. V široké plejádě časopisů není snad žádný novinář, který by nevyužil nabídky zdarma si vyrazit na cestu. Víte, kdo pro vás píše?



Hilton & company

Turistický byznys je hodný svého jména, celosvětově se v něm točí miliardy dolarů. Nejsou to jen hotely, restaurace, bufety a jiné vývařovny, ale i nejširší spektrum dalších služeb. Od směnáren po půjčovny lyží, od soukromých penzionů po státem dotovaná muzea. Baťůřkář cestující s Lonely Planet v ruce obvykle nevyhledává unifikovaný a neuvěřitelně předražený standard ohvězdičkovaných hotelů. Systém obchodního propojení je postavený na zlatém pravidlu: dneska pomůžeš ty mě, zítra já tobě. Cíl jak si zavázat novináře a dát o sobě vědět je prostinký. Státní agentury zajistí zdarma několik noclehů, seženou letenky, zajistí dopravu a povětšinou luxusní stravování na několik dnů. Za to požadují pěkný materiál ve vybraných médiích.  Proč to všechno? Reklama v časopise je pořád braná jako informace nadsazená, upravená, vyretušovaná, která občas nemívává s realitou příliš společného (byť zákon tvrdí opak). Navíc stojí i několik desítek tisíc za jednu stránku.

Peníze až v první řadě

Aby bylo jasno, že nejde o plkání ze závisti, autor těchto řádků by nebýt novinářských cest asi nikdy neochutnal lepší olivový olej a víno, než požil na presstripu v jižní Itálii a na Sicílii. Víno vyrostlo na lávové půdě na svazích Etny a bylo vskutku úžasné. Skoro jako cantabrijská  (španělská) šunka ve vybrané restauraci v Santanderu či ústřice se šampaňským v antverpském přístavu. Celý vtip je v tom, že když osm novinářů napíše 8 - 10 článků o služební cestě, na níž museli spát v drahých hotelích a živit se vybranými lahůdkami, vyjde to levněji a má to na čtenáře větší dopad, než zaplacení stejného počtu reklamních stránek. Pánové a dámy z novinářského rádi napíší více, než jedem článek (pokud to strategie listu dovoluje) neb jsou placeni i z honorářů. Platí klasická rovnice: čím víc článků, tím víc peněz. Zdá se, že tady není poražených. Redakce dostane vlastní materiál ze zahraničí a zároveň si zahraniční cestou šplhne u redaktora, kterého nijak závratně neplatí. Čtenář dostane svou porci zahraničního čtiva a agentura dostane do médií zadané oblast či téma.

Kde je to „ale"

 

Restaurace Belga Queen, Gent

Raději čtete materiály z cest, z nichž je jasné, že autor není hotelovým turistou, ale cestovatelem? Člověkem prožívající si své „on the road" na plné pecky, občas spící po škarpách, chrámech, v cizích rodinách a u náhodných známých? Příběh z bufetu na ulici vás osloví více, než story od hotelového švédského stolu? Víc si vážíte dobrodružství z kajaku, než z výletní lodi o třech palubách, s kinem a pěti tanečními sály? Není divu.

Občas je novinářova (ne)autentičnost z materiálu cítit jako lež z předvolebních plakátů. Netýká se to ani tak cestovatelských portálů, jako tištěných magazínů, jež (občas dost nezaslouženě) mají pořád ještě větší renomé než weby, kam může psát „kdokoli". Časáky hřeší na skutečnost, že „co se píše, tak je pravda. Jinak by to nepsali."

Pravda v článku bezesporu je, pravda redukovaná na klimatizovaný autobus a program předem důsledně zorganizovaný tak, aby na něm nebylo smítko negace. Žádný hlad, žádný zpožděný spoj, vstupné do muzea pěkně předplacené a fotografování povolené.

Chcete se dozvědět více, jak vznikají materiály z presstripů a vidět konkrétní příklady? Přednáška 30. září 2009 v Klubu cestovatelů v Praze vám dá šanci nahlédnout do zákulisí mediálně cestovatelské branže.

Tropical Island

 


Topí Pigula pracuje jako šéfredaktor cestovatelského magazínu TravelFocus. Je také dlouhodobým členem redakčního týmu Hedvábné Stezky, lektoruje fotokurzy a vzdělávací pořady pro děti a mládež. Nejraději ze všeho odjede s batohem na "exotický čundr", kde neváhá přespávat pod širákem, putovat přírodou a fotografovat. Jeho velkým koníčkem na cestách je biologie a novinařina.


HedvabnouStezku.cz založili a provozují cestovatelé pro cestovatele. Hedvábná stezka je pro nás symbolem. Lidé po ní putují už 2500 let, ale taková cesta stále vyžaduje odvahu a vytrvalost. Na Hedvábné stezce i dnes každý prožije „svá vlastní dobrodružství" a „objeví pro sebe" nová místa nebo třeba sám sebe. Doba objevů a dobrodružství zdaleka neskončila. Kdo chce, ten je i dnes najde na mnoha místech světa.


CESTOVATELSKÉ ZAJÍMAVOSTI

Diskuse

Ať si každý jezdí, jak chce. Nezávislé cestování mi vyhovuje nejvíc, ale kdyby mi někdo zaplatil dovolenou v hotelu, asi bych se nebránil. Mě osobně taky ovšem přijde trochu nefér, když novinář, který se podobné taškařice sám účastní, to pak kritzuje na stránkách nezávislých cestovatelů. A že je článek kritický, to je jasné už z nadpisu. Jinak ale když někomu vyhovuje se válet 14 dní na stejné pláži ve stejném hotelu, je to jeho věc...
DG
DG
Když už je tady ta debata o baťůžkářích a pětihvězdičkových hotelech: zkoušeli jste se už někdo ubytovat jako baťůžkář (se vším všudy, nejlépe po delší cestě) v pětihvězdičkovém hotelu?
Podobnou zkušenost mám - přímo z turistické dovolené v Tatrách jsem jela do 5* hotelu Le Meridien ve Varšavě. Dokonale jsem si užívala těch nadzvedlých obočí.Nutno říct, že i po převlečení do společenského se personál choval hodně znuděně.
Ale co si budem povídat? Už za váma někdo v pětihvězdičkáči přišel, ať s ním jdete večer před hotel grilovat? ;-) Je to o preferovaných zážitcích. Blanka
Mirek
Mirek
Ahoj. Tato diskuse mi připomíná opětovný pokus nastolit rozdíl mezi turistou a cestovatelem, tedy téma, které již zaznělo v některé z předchozích diskusí. Nechci zde opakovat to, co je k dohledání na jiném místě HS. Pouze jeden postřeh. Třebaže jsem vyznavačem nezávislého cestování, měl jsem možnost potkata jak "baťůžkáře", kteří byli na 2leté výpravě kolem světa, ale přitom se nudili, měli vyprahlé pohledy a cesta je očividně nebavila, tak i postaršího pána, který si u luxusní CK zaplatil zájezd do Norska, splnil si tak sen a o své cestě byl schopen hodiny a hodiny poutavě vyprávět. Je to o člověku, nikoli o způsobu cestování. Jen si vzpomeňte na Londonova Tuláka po hvězdách.
MartinN
MartinN
Rád bych se vyjádřil, minulý rok jsem procestoval část Tuniska, skloubil jsem 4 hvězdičkový hotel /jeho výhoda byla 2 min chůze od vlakového nádraží s častým spojením/ a veřejnou dopravu, místní restaurace, nemůžu si vynachválit:). Někdy člověk ocení dobrou snídani, teplou sprchu i válení u moře:)
Milka
Milka
Dovolím si ještě připomenout, že na světě nejsou jen levné blešárny a pětihvězdičkové hotely, ale i krásné druhy ubytování, byť velmi drahé, přesto udržující ducha a atmosféru toho místa či dané země. Ty jsou tedy špatné nebo dobré???

To, že studenti či ostatní, kteří preferují zaplivané blešárny se posmívají ostatním je samozřejmě už tak mimo, že to asi nemá ani cenu zmiňovat. Jsem v podobných místech nerad, protože nechci mít blechy, pokousán o krys atd. - jsem tedy horší cestovatel než ti, co tam jsou rádi (a pak o tom ještě raději vyprávejí?). Od té doby, co známý v Laosu zemřel na únik plynu v jedné z podobných blešáren tam ani nepáchnu. A argument, že když spíte tam, cítíte víc atmosféru té země je k smíchu.

Když jsme byli na vlastní pěst v Zambii a Zimbabwe, nějaká mladá holka z Lotyšska se nám posmívala, že jsme měli dopředu zamluvnené jedno ubytování v národním parku (jinak to ani nejde). Přitom ona v celé Zambii neviděla ani jedno zvíře (a proto se tam z velké části jezdí)... Každý nechť porovná víc, co kdo víc viděl a zažil.

Osobně, klasické baťůžkáře již vidím spíše jako obtížnm hmyz - večer řvou, jsou neurvalí, jakoby nad věcí, bez špetky respektu k ostatnímu, prostě otravové, těšící se v daném míste jen na night life. Brrr.

Ale zpět k článku - je to zajímavé téma a myslím, že uhodilo hřebíček na hlavičku. Častokrát jsou ty cestopisy opravdu tak nudné a o ničem, že člověku je jasné, že většina českých píšících "cestovatelů" jsou ubožáci. Samozřejmě až na vyjímky.
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 
 +   = 

VYBAVENÍ NA CESTY