ZAJÍMAVOST ZAJÍMAVOSTI

Hongkong nabízí 41 kempů, kde můžete zadarmo přespat a poznat tuto zemi zcela jinak

Hongkong nabízí 41 kempů, kde můžete zadarmo přespat a poznat tuto zemi zcela jinak

“Jedeme stanovat do Hongkongu” byla věta, která téměř každého překvapila. Většina lidí má představu Hongkongu jako velkoměsta plného lidí a mrakodrapů. Tenhle názor přirozeně odpovídá realitě místa. Ovšem detailnější pohled také ukazuje převážně kopcovité vnitrozemí a více než 260 ostrovů rozesetých v Jihočínském moři.



Mravenci pod hvězdami

Naší první zastávkou při putování po Zvláštní správní oblasti Čínské lidové republiky Hongkong je stará rybářská vesnička Tai O, která leží na největším z ostrovů, Lantau. Dostat se sem lze třeba autobusem, modrým taxíkem (taxíky v HK jsou barevně odlišeny podle místa provozu) nebo dokonce lodí. Přestože turisticky populární vesnička nabízí nespočet různých ubytování, my jsme si vyhlédli malý kemp na břehu moře. Půl hodiny chůze s batohem v horku s 85 % vlhkostí vzduchu udělala své.


Hotelový pokoj v domě Sincere house s patrovou postelí 2+1. HongkongHotelový pokoj v domě Sincere house s patrovou postelí 2+1. Hongkong

Pětihvězdičkový pokoj v hotelu Royal Plaza, HongkongPětihvězdičkový pokoj v hotelu Royal Plaza, Hongkong

Výhled z pavlače domu Hung Fai ve čvrti Yau Ma Tei. Barevné věžáky jsou v      Hongkongu velmi častým jevem. HongkongVýhled z pavlače domu Hung Fai ve čvrti Yau Ma Tei. Barevné věžáky jsou v Hongkongu velmi častým jevem. Hongkong

Prohlédněte si další fotografie k článku...


Díky umístění kempu, jménem Nga Ying Kok v hustém porostu, jsme alespoň byli ve stínu. Dorazili jsme sem první a tak jsme si mohli zvolit místo, kde postavíme stan. Vybavení tohoto kempu nebylo zrovna úžasné, ale záchod v podobě kadibudky byl relativně čistý a dezinfikovaný. Ze stráně vytékala studená voda proudem z trubky a koše byly rozdělené na normální i recyklovatelný odpad. Co víc si přát.

V Hongkongu je evidovaných 41 kempů a některé z nich jsou vybaveny splachovacími záchody či sprchami a dalšími vymoženostmi civilizace. Hlavní stránkou věci však je, že jsou zdarma. Vládní webstránka (www.afcd.gov.hk) poskytuje veškeré informace ohledně kempů včetně map. Mezitím se vedle nás “ubytovala” místní mládež. Jejich vybavení dokonce čítalo světelné řetězy napájené baterií, které rozvěsili po stromech. Po setmění tak navodily téměř vánoční atmosféru. Pohodu vlahého večera narušovali jen aktivní komáři. Bodnutí od druhu Aedes zde může zapříčinit horečku dengue. Informace o prevenci a boji proti komárům jsem objevil na nástěnce u stezky nedaleko kempu. Po první noci bylo jasné, že příště spacáky můžeme nechat doma.

V průběhu dalších dnů jsme začali mít problém s mravenci. Nejprve jsme objevili, že je stan v jejich teritoriu a ihned poté se dovtípili, že jich máme stovky v batozích. Důvod byl prostý – jídlo. V Hongkongu se podle projektu GABI nachází 173 druhů mravenců. Tomuto druhu chutnalo naprosto vše a vůbec jim nevadilo, že jídlo pochází z jiné kulturní oblasti. Aby se k němu dostali, rozhryzali všechny obaly, co jim stáli v cestě a navíc i Ondrův batoh, do kterého udělali dírku. Odvedení pozornosti od našich věcí pohozeným chlebem nepomohlo. Krajíček byl za pár hodin pryč, ale problém nadále trval. Ani lepší zabalení a pověšení jídla na větev stromu nevedlo k vyřešení problému. Dlouhá řada mravenců lezla po jedné straně nahoru, a po druhé snášela dolů drobečky. Nedalo se nic dělat, o jídlo jsme se museli dělit.

Po víkendu jsme osaměli. Mládež odešla a do kempu dorazili uklízeči s vozíkem. K práci jim hrálo přenosné rádio. Vyprázdnili odpadky z popelnic, vydesinfikovali záchody a uklidili okolí kempu. Organizace práce je zde celkově na vysoké úrovni. Čekalo nás stěhování do města. Cestování v Hongkongu bylo snadné a relativně levné. Hned na letišti je nejlepší pořídit si praktickou kartu Octopus. Na tuto kartu se nabijí peníze a tak se snadno používá nejen k placení v hromadné dopravě, ale také k placení v mnoha obchodech či restauracích.

Koupelna v hotelu Royal Plaza, HongkongKoupelna v hotelu Royal Plaza, Hongkong

Pokoje bez oken

Pohltilo nás velkoměsto. Hongkong je součástí megapole na Deltě Perlové řeky (která dále sdružuje Šen-čen, Tung kuan, Kanton, Fo-šan, Ťiang-men, Čung-šan, Ču-chaj, Macao a Chuej-čou s celkovou populací 55 miliónů lidí). Populace samotného Hongkongu skýtá přes 7 miliónů lidí a tohle město, kde je průměrná hustota osídlení 7050 obyvatel na km2 působilo skoro jako mraveniště (pro zajímavost Praha má 2600 obyvatel na km2).

Naše první ubytování bylo v části Kowloon ve čtvrti Yau Ma Tei. Hung Fai Guest House je ve 13. patře a díky mé chybě při bookování jsme měli smůlu. Recepční o naší rezervaci nic nevěděla;  umožnila nám ale přespat jednu noc (425 Kč/noc na osobu). Díky všudypřítomnému wi-fi a počtu hotelů nebyl problém ihned najít další ubytování. Přestože jsme byli připravení na stísněné podmínky, pokoj pro tři osoby s kójí na záchod a sprchu bez oken na 7 m2 nás stále šokoval. Klimatizace páchla zatuchlinou, ale naštěstí tu byl ještě větrák. A ten se točil celou noc.

Věžový dům Hung Fai je typický pro Hongkong. Ostatní vypadají podobně. V tomto věžáku je plno “hotelů” předělaných z bytů. V budově je stále převážná většina bytových jednotek a pronájem o výměře 57 m2, bez kuchyně, jsem našel na webu za zhruba 21 000 Kč/měsíc. Bydlení je zde všeobecně drahé. Navíc, čím výš, tím dražší. Nejdražší adresa je na ostrově Hongkong ve věžové budově Opus navržené Frankem Gehrym (tedy architektem, který společně s Vlado Miluničem designoval Tančící dům v Praze). Byt zde, se prodal za více jak 1,5 miliardy Kč a vytvořil tak celoasijský rekord.

Přestěhovali jsme se do čtvrti Mong Kok (Sincere House). Pokoj opět bez oken, přestože při rezervaci jsme viděli obrázky pokoje s okny. A kvůli patrové posteli byl prostor ještě menší (6 m2). Ovšem také levnější (300 Kč osoba/noc). Domluva s majitelkou byla velmi zajímavá, nemluvila totiž anglicky. Když jsme potřebovali vyřešit něco komplikovanějšího, zavolala dceři. Náš společný prostor se zmenšil. Vládní specifikace pro rozvržení veřejných ubytovacích jednotek stanovuje minimální alokaci prostoru 5,5 m2 na osobu. Tady jsme se o podobný prostor dělily tři – samozřejmě dočasně. Kóje na sprchu/záchod se taky zmenšila. Na záchodové míse se muselo sedět z boku.

Zvláštní kapitolou výškových budov, které často počítají 20 a více pater jsou výtahy. Budovy většinou obsluhují dva výtahy v každém křídle. Jeden jezdí do sudých pater a ten druhý do lichých. U výtahů byly často fronty, protože při obrovském počtu lidí žijících ve výškáčích zastavoval výtah téměř nepřetržitě. Velice rychle jsme tak začali využívat i druhého výtahu, vyjeli o patro výš a seběhli po nouzovém schodišti. Za dobu pobytu jsme si nevšimli, že by někdo z místních či turistů využíval tenhle “trik”. Dalším specifikem bylo upozornění v přízemí, kolikrát za hodinu se desinfikují tlačítka výtahu. Zde to bylo dvakrát. Tato hygienická praxe slouží v Hongkongu, který se v minulosti potýkal z různými epidemiemi, k velmi rozšířeným návykům a toto oznámení lze vidět v mnoha veřejně dostupných budovách.

Panorama velkoměsta, HongkongPanorama velkoměsta, Hongkong

Výhled na město

Po pěti dnech, či spíše nocích, strávených v malém prostoru, kluci rozhodli o dalším stěhování. Do tříhvězdičkového hotelu Lander jsme chtěli jet autobusem, ale od toho nás odradil místní muž radou, že metro je o dost levnější. Ubytování v tomto hotelu bylo již na úrovni (600 Kč osoba/noc, 14 m2), ovšem podle evropského standartu – stále dost malé. V našem pokoji však bylo okno a u výtahu zase oznámení, že desinfekce tlačítek zde probíhá čtyřikrát za hodinu. Tedy i tenhle detail značil jistý růst.

Na poslední noc ve městě však David přichystal překvapení když tajně a bez hlasovaní zaplatil noc v pětihvězdičkovém hotelu Royal Plaza (zhruba 1500 Kč/osoba při slevě). Komfort a přepych čišel nejen z interiérů. Jedním z mnoha služeb, které tento hotel nabízí, je například i bezplatné parkování a napájení baterií pro vlastníky automobilu Tesla. Hoteloví zaměstnanci však zjevně nebyli připraveni na naše zavazadla v podobě batohů a když nám drobný mladík přivezl bágly do pokoje tak viditelně strádal při předávání pod jejich tíhou.

David ho po zásluze odměnil HK$ 20 spropitným. Náš “rodinný” pokoj byl docela velký a podle lidí, píšících na internetových fórech, jsou pokoje v Royal Plaza větší než v jiných hongkongských hotelech stejné úrovně. Náš pokoj ale nebyl zcela bez chyb. Drobnosti nám ale nijak nekazily život. Naopak, bazén, sauna, posilovna i jacuzzi – samozřejmost luxusního hotelu, nám udělala radost. V ledničce se navíc chladil ryzlink rýnský na večer.

Tma přichází v Hongkongu poměrně brzy, nikdy však zcela nedosedne na město. Z polstrovaného výklenku u oken jsme hleděli na tisíce světel zářících ze všech stran a užívali si nové perspektivy a prostoru nad městem.

Autor Daniel Pečeňa:

Ve své fotografické tvorbě se zaměřuji především na krajinu a architekturu. Zajímá mě jak společnost přetváří, tvaruje či využívá životní prostředí a jaké vlivy přispívají ke změnám v našem okolí. Vedle fotografie se věnuji i psaní článků do českých časopisů (např. Xantypa). Mé fotografie byly publikovány i v zahraničích časopisech (např. TNT magazine, The Sunday Times magazine, Amateur Photographer). V současné době žiji v Londýně. www.danielpecenaphoto.com


Diskuse

Jarda
Jarda

No, tak tenhle článek spíše od pobytu odrazuje.

*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 
 +   =