RAJČATOVÁ BITVA ZAJÍMAVOSTI

Valencie: Největší rajčatová bitva na světě se odehrává právě dnes ve Španělsku!

Valencie: Největší rajčatová bitva na světě se odehrává právě dnes ve Španělsku!

Jednou za rok ve španělské Valencii v malé vesničce Buňol nepoužívají rajčata k jídlu ani na vaření. Místní obalí okolní domy igelitem a 150 tisíc kilo shnilých rajčat použijí na největší rajčatovou bitvu na světě! A ten den je právě DNES!



Jak to všechno začalo

Tahle rajčatová řežba se koná každý rok poslední víkend v srpnu. Těžko říct, kdo tuhle bláznivou bitvu začal hozením prvního rajčete, ale uvádí se, že všechno to začalo už v roce 1945. Pověst vypráví o partě kluků, kteří se poprali u stánku se zeleninou, protože jim byl zakázán vstup na hudební slavnost. La tomatina je na světě! Pak byl několik let úřady festival zakázán a to až do 80. let. Dnes je to jedna z největších turistických atrakcí v Evropě. Dnes už je na festival potřeba si zakoupit i lístek. Každoročně počet návštěvníků i tak stoupá a pohybuje se okolo třiceti tisíc lidí!


Všichni plavou v červené hmotě, Valencie, ŠpanělskoVšichni plavou v červené hmotě, Valencie, Španělsko

Rajčetem dostane každý, Valencie, ŠpanělskoRajčetem dostane každý, Valencie, Španělsko

Rajčatová spoušť v ulicíchRajčatová spoušť v ulicích, Valencie, Španělsko

Prohlédněte si další fotografie k článku...


Stopem do Španělska

Nápad byl jednoduchý. Zabalíme stan a jdem stopovat. Cíl je Buňol a rajčatová bitva, cesta kudy se tam dostaneme, tu jsme ponechali náhodě. Tou dobou byli moji rodiče ve Španělsku na dovolené a konec jejich dovči vycházel přesně na termín bitvy. Netušil jsem, co za červený peklo nás tam čeká a tak jsem je s velmi romantickým podtónem na bitvu nalákal taky. Vědět, do čeho je verbuju, ani jim neřeknu, že tam jedu.

Brutální bitka

Jsem štastnej, že jsem to zažil, a stejně tak štastnej, že jsem to i přežil. Je dobré si v den bitvy přivstat, protože díky úzkým uličkám a velkému počtu lidí se později člověk dostane buď jen na okraj vřav nebo do přilehlých uliček. A jak to vlastně vypadá, když se třicet tisíc lidí nacpalo do jedné uličky, která má zhruba 300 metrů na délku a deset na šířku? Pohnout se moc není kam, takže pokud jste milovníci letního ježdění v městské hromadné dopravě, kde si užíváte tělo na tělo a horko k tomu, budete nadšení, ještě než to všechno vypukne. Pravda, že mačkat se na krásnou Španělku v plavkách, bez možnosti se od ní vzdálit třeba jen na centimetr, je krásný, ale jen za předpokladu, že kolem sebe nebudete mít čtyři chlapy.

Španelsko je země, kde spousta místních originálních tradic stále přežívá. Ve vesnici Sabucedo se například dodnes dodržuje tradice stříhání koňské hřívy Rapa das Bestas.


Boty i podprsenky

Atmosféra se dostávala pomalu do varu. Bylo cítit natěšení i vzrůstající adrenalin. Lidé se opravdu baví, poskakují a skandují. Někteří návštěvníci mají na hlavách helmy z vydlabaných melounů, kartonových krabic, ale i šaškovské čepice nebo helmy na snowboard. Když dav dosáhl bodu varu a rajčata pořád nikde, proletěly kolem mě vzduchem boty. Začalo mi docházet, proč je dobrý mít na hlavě melounovou helmu. Po botách proletěla podprsenka a za podprsenkou tričko svázané do uzlu. To jsem neviděl. Ucítil jsem ho až na vlastním obličeji doprovázený hlasitým plesk. Začalo se házet vším, co bylo po ruce. Vzájemné strhávání triček nebylo nic neobvyklého. Trochu mi ale bylo líto čínského pána, kterého si dav vybral a utvořil kolem něj kruh. Pak z něj postupně strhali oblečení. Pán se u toho sice smál, ale nevypadal, že by se mu to líbilo. Chvíli na to začaly do ulice najíždět náklaďáky naplněné rajčaty. Bitva mohla začít.

Ulice jsou v době tomatiny plné lidí, Valencie, ŠpanělskoUlice jsou v době tomatiny plné lidí, Valencie, Španělsko

Na každém náklaďáku stálo pár chlapů a lopatou házelo rajčata dolů. Čas od času se náklaďák zastavil a zvednul korbu. Na zem se lilo stovky litrů rajčatové hmoty. Rajčata se nechávají před bitvou přezrát, aby nebyla tvrdá a nedocházelo ke zbytečným zraněním. Nadšenci skáčou přímo pod korbu, aby je vlna červené hmoty rovnou smetla…

Během chvíle se zem začala plnit červenou hmotou. Pantofle na nohou se ztratily v kečupu a nohy mi končí kotníkem. Všechno to dost páchlo vzhledem k tomu, že v ulici byly dva dny předtím oslavy a močilo se, kde se dalo. To všechno se teď smíchalo s kečupem a plovoucími lidmi. Plesk, dostal jsem další zásah do hlavy. Chvíli se vzpamatovávám a oplácím kanonádu rajčat prvnímu člověku, co mi přijde do rány. Ta atmosféra vás doslova strhne. Po půlhodině padám vyčerpáním a tak se pomalinku přesunuju k boční uličce, kde je východ. V tu chvíli si vzpomínám na moje rodiče, který jsem do toho naverboval, a ztratil jsem je už při prvním ráně. Mě zabijou, je první co mě napadá.

Umyl jsem se v přilehlém potoku a šel odpočívat k autu. V tom přichází můj otec, hrdě pokrytý rajčaty od hlavy až k patě, úsměv od ucha k uchu. Spadl mi kámen ze srdce, že není mrtvej. Zbytek rajčat se pak spláchlo při koupačce v moři na cestě domů. La tomatina festival rozhodně stojí za to navštívit, nečekejte ale žádnou romantickou bitvu na oko!

Milan Václavík se po vzoru rodinné tardice vyučil kuchařem. V dospívání ale propadl cestování. Jeho první cesty vedly za prací do Rakouska, a poté do Anglie, kde pracoval pod vedením kuchaře z restaurace oceněné prestižním francouzským vyznamenáním Michelin. Tam se poprvé zrodila myšlenka spojení práce s koníčkem a od té dobycestuje s vařečkou. Následovaly cesty do Thajska, Laosu, Kambodže, Indie, Nepálu, Maroka, Ukrajiny či evropských zemích, kde se snažil doslova nakouknout pod pokličku. Od roku 2010 pracuje v restauraci Klub cestovatelů v Brně, která se specializuje na arabskou kuchyni. Tomu se naučil pod vedením kuchaře alžírského původu Mahdiho.


DOPORUČUJEME

*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 
 +   = 

VYBAVENÍ NA CESTY