EXPEDICE ZAJÍMAVOSTI

Expedice Sněžný leopard 2016: Výstup na Pik Komunismu

Expedice Sněžný leopard 2016: Výstup na Pik Komunismu

Vracíme se do Tádžikistánu na Pik Komunismu (7495 m). Já i Lukáš jsme již na Pamíru byli, v minulosti se nám povedlo vystoupat na Pik Korženěvské (7150 m). Oba bychom se rádi posunuli o krůček blíž titulu Sněžný leopard, proto je cíl výpravy jasný. Všechny síly soustředíme na Komundíru.



Šampión a obyčejný plebs

Hvězdou base campu je Andrzej Bargiel z Polska, který dorazil i s velkým podpůrným týmem a filmovým štábem Canal+ Discovery. Má v plánu dát celého Sněžného leoparda za sezónu v rekordním čase a sjet všech pět sedmitisícovek bývalého Sovětského svazu na lyžích. Za sebou už má Pik Lenina, na Pik Korženěvské to vyšvihne hned první den po příletu. Pak se zadrhne na dlouhou dobu v base campu kvůli vydatnému sněžení.


Chatičky v BC, Pik KouTádžikistánnChatičky v BC, Pik KouTádžikistánn

Cestou vzhůru, Pik Komunisma, TádžikistánCestou vzhůru, Pik Komunisma, Tádžikistán

Výškové tábory po cestě na vrchol, Pik Komunisma, TádžikistánVýškové tábory po cestě na vrchol, Pik Komunisma, Tádžikistán

Prohlédněte si další fotografie k článku...


Na Pik Komunismu vychází společně s námi. Předbíhal nás v ABC, přitom na druhý den chtěl dobýt vrchol, sjet do základního tábora a ještě stihnou helikoptéru a odletět na Tian Shian. A jak řekl, tak se také stalo. Rekord pokořil a teď se vznáší na obláčku slávy, nebo spí na vavřínech, kdo ví?

My jsme to s Lukášem pojali mnohem volněji. Na Pik Komunismu máme hromadu času, rekordy netrháme, kocháme se a užíváme si krásu velehor a pohodu v základním táboře. Náhodou jsme si sem převezli turecké skleničky se zlatými podšálky a zlatými lžičkami s drahokamem v dárkovém balení s čajem Alibaba.  Naše rodinné stříbro! Noblesní čajový servis se schovával v expediční botě.

A samozřejmě s sebou máme taky nasvaj, neboli tádžické zlato, což je tradiční středoasijský žvýkací tabák, který kohokoli spolehlivě na 5 minut pošle do stavu bez tíže a roztočí s ním horský kolotoč. Chybí nám jen ty teplé kabáty chakman vyšívané zlatou nití, které prodávali ve starožitnictví v Dušanbe.

Aklimatizujeme výstupem na Pik Četyrok (6300m). Už jsem nahoře jednou byla, ale kvůli těm výhledům repete vůbec neuškodí. Zobcová flétnička v base campu poslouží jako oximetr, přeci jen ve čtyřech tisících slábne dech, ale po návratu z šesti tisíc už se píská líp.

Po příchodu do BC, Pik Komunisma, TádžikistánPo příchodu do BC, Pik Komunisma, Tádžikistán

Drama v base campu

V netradiční čas se ozve gong, asi nám chtějí něco důležitého říct. Doktor se ztratil a náčelník base campu nás prosí, ať ho pomůžeme hledat. Obcházíme kemp  v místech, kde jsem nikdy nebyla. Kvete tu protěž alpská. Situace je vážná, atmosféra posmutnělá, nedáváme mu velkou šanci na přežití, neboť chybí už od včerejška.

Ale najednou zase gong a velké veselí. Doktor se našel, jde dokonce po svých, jen vypadá zbídačeně. Celý tábor propukne v jásot, Tádžici se dají do tance, velitel tábora si zhluboka oddychne a všechny velkoryse pozve ke stolu na oběd. Pak už se o té epizodě nemluví, doktor dostane zaracha a zřejmě mu zabaví i zbývající flašky s alkoholem.

Sněží a sněží a laviny sjíždějí jedna za druhou. Z dlouhé chvíle se věnujeme domácím pracem – vaření, praní, revizi zásob a přepočítávání zbývajících Travellunchů. Pozorujeme, jak prvních sedm statečných z ruského národního horolezeckého týmu prošlapává cestu po Borodkinově žebru. Vypadá to, že se vůbec nehýbou z místa. Škoda, že ještě zasněží, do té doby, než se tam vypravíme my. Přijde řada i na improvizovanou saunu s naftovými kamny. Nahřejeme si zkřehlé kosti. Nadílka sněhu je opravdu štědrá. I v BC nasněžilo 20 čísel. Pátý den se nehneme z místa. Nožičky už zakrněly, hrozí nám proleženiny.

Výstup na plató

Citelně se ochladilo, nebe je naráz bez mráčků. V noci popadaly laviny, to si sedá čerstvý sníh. Cesta z ABC do C1 vede pod hrozivými seraky, říká se tomu ruská ruleta. Spolulezci z Ruska prohodí jen: Nada bylo doma v Moskvě bajat sa. Nemá smysl to řešit, cesta nahoru stejně jinudy než přes rampu nevede. Tak se pomodlím Andělíčku můj strážníčku, myslím na to, že jsem nedělňátko a že mám v životě štěstí a pro jistotu přidám do kroku.

Přetraverzujeme dopadiště lavin ke skále. Tady už to jde. Hlavně si nenechat spadnout šutr na hlavu a přehoupnout se přes jeden problematický balvan, ale je tu natažené fixní lano. Borodkinovou cestou šlapeme nahoru na velké firnové plató, které leží zhruba v 6000m a rozděluje výstup na dvě půlky. Sněhové žebro z blízka není tak prudké, jak se zdálo. Navíc jsou tu většinou natažená fixní lana, která horu činí o mnoho přístupnější.

Cestou vzhůru, Pik Komunisma, TádžikistánCestou vzhůru, Pik Komunisma, Tádžikistán

Batohy máme těžké jak skříně, sotva se vlečeme. Lezeme na Pik Komunismu metodou obléhání hradu. V podstatě dobýváme horu vleže. Jídla a plynu máme hromadu, vydržíme klidně 12 dní a ani se nemusíme nijak omezovat. Dokonce i pivečko Radegast se do batohu vešlo. Na platu stavíme stan ve vichru, hrne se na nás sníh z celého plata. Kopání plošinky pro stan v těchto podmínkách je i na rovince slušný výkon.

Sněží. Ale my si můžeme dovolit vyčkávat. Tak ležíme a cucáme hašlerky. A litujeme ty, co museli do toho nečasu vyrazit a kvůli omezeným zásobám spěchat nahoru. Přežijeme den ve stanu na 2m čtverečních. Jakmile nás počasí pustí, posuneme se do C3 v 6500m, ale kvůli vánici tu proležíme další den. Některé dvojice se musí vrátit dolů bez vrcholu, protože jim došlo jídlo nebo plyn. Už se nám kvůli našim extrémním batohům nikdo nesměje.

Dobývání vrcholu

Posunuli jsme náš cirkus o patro výš, do C4 na vrcholek Pik Dušanbe (6900m). Ve stanu je minus 18 a obouvání botiček do skeletů začíná být fuška. Kosa je pořádná, naštěstí však bezvětří. Podmínky ideální. Hřejivé pytlíčky v rukavicích fungují dobře. Náznak cesty od včerejší čtveřice ruských lezců tu sice je, ale stejně musíme stopu zas prošlápnout nanovo. Lezeme svižně, prudkou stěnou přímo nahoru. Sníh je navátý. Mám hrůzu, že utrhneme deskovou lavinu. Oprávněný strach, o pár dnů později tu 3 lidi smetla lavina. Pustíme se na vrcholový hřebínek, na můj vkus je docela vzdušný.

Autorka Kateřina Mandulová nepodniká jen výpravy po horách. Je to dobrodruh tělem i duší a na svém kontě má i takové výpravy, jako je třeba cesta stopem do Vladivostoku! Vydala o ní i cestopis Vladivostop.

Na sněhovou čepičku Pik Komunismu je to tak blízko, ale skončili jsme v mrtvém bodě, asi 50 m pod vrcholem. Přesně tam, kde to včera zapíchli Rusové, kvůli naváté převěji. Dál něnáda, říkali. Pionýra dělat nechci. Ani Lukáš se nehrne do role pokusného králíčka. Máme se příliš rádi na to, abychom tu vrcholovou partii otevřeli. I tak to prohlásíme za úspěch a mažeme dolů.

Sestupujeme opatrně, čelem ke skále, pozpátku jako rak. Začalo hřmít, podlomily se mi strachy kolena. Chtěla bych zrychlit, ale spouštím se pomalu. Bouřka se naštěstí rozplynula, ale i tak toho mám dost. Když přicházím ke stanu, motají se mi nohy stejně jako těm Rusům včera, mám plnou pusu oparů a chrchlám. Když dorazí Lukáš, chrchláme duo. Druhá noc v 6900 m už mírně působí na mozek, jsme zpomalení. To se projeví při balení stanu, a taky kvalitou konverzace. Potřebujeme klesnout, aby se mozková kapacita zase zvětšila.

Katka s Vojtou, Pik Komunisma, TádžikistánKatka s Vojtou, Pik Komunisma, Tádžikistán

Dolů do doliny

Klesneme na plató o kilometr níž. Zpozorovali jsme, že jsme najednou zase začali smrdět. Ve výšce 7000 m sice klesne IQ a je zima jak v psírně, ale nějaké výhody to tam nahoře přeci jenom mělo. Trochu zregenerujeme. Nic nás tu už nedrží, tak se spustíme až do C1. Je slyšet gong z base campu, kterým svolávají k večeři. My jen smutně koukáme na poslední Travellunch. Hned bychom si dali něco z domácí kuchyně. Do údolí sletěla ze stěny obří lavina a mně to připomnělo, že nás zas zítra čeká ta nepříjemná rampa. Přivstaneme si a projdeme hladce, jen nad Lukášem to lehce zaburácelo, když už byl ale v  bezpečí.

Šéf lágru nás pochválí, jak jsme to pěkně zvládli, na pohodu a bez geroisma. Dostaneme kvašenou zeleninu a taky diplom za dobytí hory. Kamarádi nám uvaří hovězí ve vlastní šťávě, chrochtáme blahem. Už se jen těšíme do civilizace. Nemůžeme se dočkat, až na bazaru v Dušanbe zapadneme do tradiční čajchány pod baldachýn z vinné révy a budeme jíst šašliky a masný plov a pít tádžický koňak na oslavu výpravy.

Když nemůže Kateřina Mandulová jet přímo na Měsíc, tak jede alespoň na čtvrt roku do Asie. Přijde jí totiž škoda být v životě jenom právníkem. Mezi její odvážné počiny patří mino jiné právě jízda stopem z Čech až do Vladivostoku, o níž vydala knihu Vladivostop. Cestopis VLADIVOSTOP je sbírkou postřehů z cesty autostopem z Třebíče do Vladivostoku. Autorka se vypravila na vlastní pěst s batohem na zádech na Dálný východ. V knize zachycuje své dojmy z náhodných setkání po cestě a ukazuje Rusko jiné, než jaké známe z večerních zpráv.

Expedici na Pik Komunismu Kateřiny Mandulové podpořili také patrneři Radegast, Norská móda, TravellunchSinging Rock a Sir Joseph.

*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 
 +   =