TIP ZAJÍMAVOSTI

TIP NA VÝLET: Opevněné hory nad italským Tridentem

TIP NA VÝLET: Opevněné hory nad italským Tridentem

Před sto lety zde létaly granáty, bouřila děla a v zákopech vydlabaných do skal umírali vojáci po tisících. Krvavé a kruté boje se odehrávaly v místech, kam nyní jezdí relaxovat turisté. Italské Alpy s jejich průsmyky rozkládající se nad Tridentem si v dýmu a zmatku válečných akcí jen stěží dokážeme představit.



Však i zde zuřila první světová válka a její bitvy se nevyhnuly ani horským masivům. Neprostupné hřebeny dosahující k výšce 4000 metrů a hluboká údolí tvořila ideální hranice mezi Rakousko-UherskemItalským království. V roce 1915 zde boje propukly naplno. Hory byly svědkem mnoha tažení, od toho Hannibalova až po to Napoleonovo, ale žádné z nich za sebou nezanechalo tak trvalé stopy, jako boje mezi italskými a rakouskými vojsky v letech Velké války.


Pevnost Lusern, ItáliePevnost Lusern, Itálie

Passo Monte Croce di Comelico, ItáliePasso Monte Croce di Comelico, Itálie

Pevnost Forte Dosso, ItáliePevnost Forte Dosso, Itálie

Prohlédněte si další fotografie k článku...


Milión těl v italských horách

Je jich deset. Tři na straně italské a sedm na straně rakouské. Řeč je o mohutných pevnostech, které měly zabránit nepřátelům obsadit Jižní Tyrolsko, které z části patřilo od roku 1866 Rakousko-Uhersku. V horách nad Tridentem se do dnešních dní zachoval velkolepý systém válečných pevností, většinu z nich je možné navštívit během jednodenního výletu.

Italská fronta, německy Gebirgskrieg neboli Horská válka, se skládala ze série ofenziv a protiofenziv, jež se odehrávaly na úpatí nejvyššího evropského pohoří. Za účelem ho opevnit vznikaly u Tridenta (ale i v dalších oblastech) ohromné pevnosti a rozsáhlá opevnění jako například Belvedere (Gschwent), Forte Lusérn, Forte Vezzena (leží ve výšce 1908 metrů) a největší z nich Forte Dosso delle Somme.

První boje vypukly 23. května 1915 a pokračovaly až do 6. listopadu 1918. Italské království vstoupilo do první světové války na straně Trojdohody (Anglie, Franci a Ruska) a důvodem byla touha po území. Na základě tajných slibů uvedených v Dohodě z Londýna měla Itálie po vítězství ve válce získat rakouské Litorale Austriaco, severní Dalmácii, oblast Trentina a Jižní Tyrolsko. Přestože Itálie zahájila boje prudkou ofenzivou, neuspěla, a válka se brzy přelila do souboru střetů zákopové války, podobné té, jež se vedla na západní frontě.

Pevnost Belvedere (Gschwendt), ItáliePevnost Belvedere (Gschwendt), Itálie

Mnoho místních obyvatel území opustilo, nebo bylo vyhnáno a zemřelo v italských či rakouských uprchlických táborech na nemoci, nedostatek jídla a celkové vysílení. Boje skončily po vítězství spojenců u městečka Vittorio Veneto. Na italské frontě za tři roky bojů zemřelo kolem 1 000 000 mužů všech zúčastněných stran.

Monstra na rozebrání

Železo pro vlast!“ - tak se jmenoval akce, které málem stála za zničením všech vojenských pevností na bývalé italsko-rakouské hranici. V 30. letech 20. století tehdejší fašistická vláda vyhlásila akci kvůli nedostatku surovin v zemi. Pevnost Belvedere (Gschwent) na příkaz italského krále Vittorio Emanuele III. rabování unikla a v jednadvacátém století je otevřena návštěvníkům, aby jim přiblížila osud mužů, kteří zde bojovali a umírali.

Opevnění, nyní ležící v Itálii asi 40 minut jízdy od Tridentu, bylo vystavěno pod dohledem rakouského důstojníkaRudolfa Schneidera během čtyř let (1908-1912), a na počátku války tvořilo to nejmodernější, co tehdejší vojenské inženýrství bylo schopno vyprodukovat. Posádku tvořilo na dvě stovky mužů a stěny pevnosti byly koncipovány tak, aby přežily těžké bombardování. Jenom během prvního roku bojů na ně dopadlo přes tisíc těžkých dělostřeleckých granátů a ony vydržely.

Pokud chcete zažít Itálii netradičně, kromě horských pevností můžete také prozkoumat ne tolik navštěvovaný region Umbrie.

Pevnost je veřejnosti otevřena od dubna až do října a zbytky opevnění je možné spatři i při některé z mnoha procházek po okolních horách. Jedním z nich může být i túra z pevnosti Tre Sassi do blízkého města Colfosco, které leží asi čtyři hodiny cesty daleko, stezka kopíruje bojovou linii. Je to jedna ze stovek cest, které procházejí tímto jihotyrolským „zapadákovem“, a oproti Alpám – které jsou zaplaveny chodci každé léto - je možné, že po celýneuvidíte další živou duši.

Cesta míru v italských horách

Betonová monstra nejsou jedinou památnou na dny první světové války. Například hora Col di Lana byla „zmrzačena“ italskými vojáky v roce 1916, když jí ustřelili špičku, aby si vytvořili rovný prostor pro své operace. Po kopcích a lukách je stále možné nalézt zbytky munice, šrapnelů i dalších pozůstatků válečných operací.

Passo Monte Croce di Comelico, ItáliePasso Monte Croce di Comelico, Itálie

Komplexnější cestou vedoucí po bojových liniích jižní fronty první světové války je tzv. „Mírová cesta“ (Sentiero della Pace), která prochází Dolomity a Jižním Tyrolskem. Trek začíná v Sextenských Dolomitech, vine se kolem švýcarské hranice přes průsmyk Stelvio (2758 m n. m.) a končí v údolí Etsch poblíž Trenta. Celkem na cestovatele čeká 500 kilometrů chůze a dostane se k výšce 3000 metrů nad mořem. Tak jen do toho! Pokud se ve vás spojuje láska k horám a vojenské historie, tak je Jižní Tyrolsko skvělým místem kam naplánovat svůj příští trek nebo ferratové dobrodružství.

Jiří Kalát začal sbírat zkušenosti v několika redakcích, jako žurnalista pracoval v Havlíčkobrodském deníku. Během studií na Univerzitě Palackého ho zaujal projekt naseadresa.cz, ve kterém společně s kolegy vytvářeli zpravodajství o UP. Toulavé boty ho zavedly na Aljašku, do Guatemaly, Mexika či na Nový Zéland. V nynější době žije v Jeruzalémě v Izraeli. Cestuje po této starobylé zemi a hledá informace, které by mu hlouběji osvětlily problematiku Izraelsko-Palestinského konfliktu, místní kultury a života.

*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 
 +   =